Bezvěrcova krize víry, aneb i ateisti mají své dny.

16/12/2015

Náš skautský oddíl není křesťansky založený. Nikdo se k víře v Boha nehlásí, nehlásí se dokonce ani k vyznání v Alláha, Budhu, Jehovu, Krišnu, pastafariánství nebo Všehomíra. A přesto rok co rok bereme děti během vánoční výpravy na nedělní adventní mši do proboštského kostela. Původní myšlenka byla taková, že když už naše kultura (resp. západní evropská civilizace) stojí na třech pilířích, a jedním z nich je právě křesťanství - katolická odnož, bylo by fajn, aby děti zjistily, že vůbec nějaký podklad z "tý divní knížky bez obrázků, o který se doma nemluví," máme. Skautsky řečeno - i naše skautské zákony jsou tak nějak vykradeny z desatera.

Letos jsem nad celým tím nedělním procesem, kdy vstaneme - vědomě - o hodinu a půl dřív, remcáme nad namazaným krajícem chleba, že venku bude fakt strašná kosa, a jestli bychom spíš neměli zajít na trhy a nekoupit si dětský punč, nějak hloubavěji zamyslela. 

Sedíme v kostele na zadní lavici. Kdykoli přijde další člověk, a já si říkám: "Dobře, má si kam sednout, vepředu je místa dost," zůstane stát, nevím, jestli schválně, hned vedle nás. Kdybych byla na kraji, zvednu se a pustím ho sednout, ale namačkaná mezi tuctem dětí, mezi kterými se ztrácím, nemám jinou možnost než zůstat sedět další hodinu, během které někdo bude balancovat třeba o holi. 

Probošt zahájí mši, dobře, vyznáme se ze svých hříchů: "Je to má vina, má veliká vina." Několik bohoslužeb mám už za sebou. ale pokaždé mi hromadné bití v prsa a prohlašování, že jsme se narodili ve hříchu, a jsme automaticky hříšní, zvedá tepovou frekvenci do patologických hodnot. 

Mezičas, kdy se snažím vnímat kázání, a přitom neumrznout, vyplňuji vyfukováním vzduchu do podchlazeného prostoru kostela (protože kdo zná termické zákony, ví, že i hrnek s kávou se dá ohřát na příjemných 30°C, pokud do něj budete po dva roky neustále foukat). Děti dělají totéž. 

V přední řadě, hned na zteči, sedí skupinka kluků - skautů z ABS (Pozn.: Další ze skautských organizací, která se hlásí ke křesťanské víře). Kolik jim může být? Patnáct? Šestnáct? Mezi sebou mají mrňata ne starší než devíti let. Všichni do jednoho odříkávají modlitby simultánně se zbytkem kostela (až tedy na tu naši slavnou poslední linii). Za mnou sedí spolužák z medicíny. Vlevo, asi pátá řada, další skautský vedoucí a jeho manželka. Napravo stojí bývalý profesor češtiny z gymnázia. Tolik známých tváří, a já, barbar, mezi nimi.

A najednou je konec - (bez)lepkové hostie byly rozdány, kostel se vyprazdňuje. Co teď mám našim světluškám a skautkám říct? "Tak tohle byla nedělní mše, dnes je 3.neděle adventní - Gaudate - radujte se." Nic jim to neříká. Raději by teď byly zpátky v klubovně s hrnkem teplého čaje v jedné ruce a vánočkou v druhé. Já taky.

Jsem pokrytec - o religionistice toho mám nastudováno poměrně dost, ale kdykoli beru naše děti do kostela, jsem na prohlídce a funguju jako průvodce "A tady máte renesanční fresku, na které je zobrazena Madonna s malým Ježíškem. A zde si povšimněte dřevořezby na barokním oltáři, který věnovalo kostelu dolnorakouské probošství." Ale jak jim mám vysvětlit, že i tenhle obřad má nějakou duchovní stránku, která mi zjevně uniká, a tím pádem ji nedokážu interpretovat? Fakt mám za nimi přijít a říct: "Hele, jdeme na bohoslužbu, protože se nám to hodí do programu, ale ve skutečnosti o celém tom systému moc nevíme, a je to vlastně exotická výplň času." ?

Vrtá mi to v hlavě celý ten týden po vánoční výpravě - Věřím? Nevěřím? Chci? Nechci? Pořád se pohybuji mezi Nevěřím a Nechci. Nechci věřit něčemu, co si nemůžu empiricky nebo logicky doložit. Nemám potřebu v malých dětech pěstovat pocit, že si vlastně nezaslouží boží milost, jelikož jsou díky pohlavnímu styku dvou dospělých, při kterém nejpravděpodobněji vznikly, hříšné už od samého počátku. Nevěřím na peklo ani nebe, protože pro mě je ta konečná smrt jen jedna - biologická, a pak šlus - nazdar. Nejsem. Někdy si připadám jako Bart Simpson, když na stolec usedl místo Lízy. Takový malý antikrist...

"Jaké morální hodnoty vyznáváš, ty?" Tři roky zpátky (tehdá, když jsem měla do přijímaček na LFP ještě osm měsíců) se mě právě ten stejný profesor, kterého jsem před týdnem potkala v kostele, zeptal na tuhle otázku. Ptal se všech. Odpověděla jsem mu jediná: "Mám skautský zákon. Ten vlastně vychází z desatera, takže víceméně vyznávám křesťanské hodnoty." Ale není to pravda. Vůbec tu pointu nechápu. Nebo ji nechci chápat. 

Co řeknu našim malým příští rok až půjdeme v neděli z kostela, ještě nevím. Trochu se bojím, že dostanou rozum, a začnou klást otázky, na které tak pohotově odpovědět nedovedu.


21 komentářů :

Komentáře

  1. Myslím, že mezi nechci věřit a nechci následovat tradice vytvořené pro zvládání stáda lidí je docela rozdíl.
    Protože duše je přirozeně náboženská.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přemýšlela jsem nad tím, a došla jsem ke stejnému závěru. Člověk asi potřebuje něčemu věřit, na něco se obrátit, když už fakt neví, kam dál nebo tápe.

      Vymazat
  2. Moje zkušenost s účastí na bohoslužbách je podobná jako Tvoje, ve zkratce bych ji popsala jako: v kostele je zima a pán vepředu mluví v podivném symbolickém jazyce a zbytek kostela ví, kdy má říct "ámen" a já v tom se marně snažím vysledovat nějakou zákonitost.
    Tenhle zážitek nikdy nebyl tím, co by mě přimělo přemýšlet o křesťanství a vůbec o náboženství jinak než jak mě učili doma - totiž jako o berličce pro lidi, kteří neumí být "dobří" sami o sobě.
    Co mi pomohlo, byla setkání s věřícími lidmi a osobní rozhovory s nimi, přátelství a touha porozumět jejich vnitřním světům a hodnotám...
    A k dětem... já nevím jestli je potřeba je brát do kostela, aby mrzly v při účasti na rituálu, kterému nerozumí. Co si budou pamatovat? Možná to samé co já. Zimu a nesrozumitelnost. A to jim, až se začnou ptát, může být zbytečnou překážkou.
    Myslím si, že mnohem důležitější je být připraven odpovídat pravdivě na otázky, až je začnou klást a hledat pro děti přístupnější způsoby, jak jim náboženství přiblížit. Je spousta příběhů, které se dají číst, jsou ochotní kněží, kteří si mohou s dětmi povídat nebo třeba akce jako Noc kostelů, kdy se otevírají i jinak nepřístupné stavby nebo místnosti a sakrální stavby si lze "osahat". Díky za článek a ať se daří. Jantar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář. Hlodalo mi to v hlavě dlouho, a nakonec další rok do kostela spíš nepůjdeme, ačkoli z toho vznikla taková nešťastně uchopená tradice. Přesně jak píšeš, jsou jiné cesty, jak dětem náboženství přiblížit, aniž by to v nich vyvolalo zmatek.

      Vymazat
  3. Nedá mi to nenapsat sem svůj pohled jako křesťanka. :-)

    Předně musím říct, že nejsem katolička a čím dál víc mne mrzí, když vidím, že je to jediná zkušenost většiny lidí s Bohem (příp. ještě svědci Jehovovi). Abych pravdu řekla, sama nechápu, kde katolická církev vzala většinu věcí, které označuje za "křesťanské" a které jsou součástí jejich bohoslužeb (protože z Bible fakt nejsou). Určitě bych se s nima na něčem shodla, věřím, že Bůh stvořil člověka i všechno okolo, že člověk se proti němu vzepřel a zhřešil, a protože Bůh nesnese hřích, nemá člověk jinou naději na záchranu než víru v oběť Ježíše Krista, když mu vyzná své hříchy a podřídí Mu svůj život.
    To je vlastně vše. K tomu, aby byl člověk křesťan a byly mu odpuštěny hříchy potřebuje jen věřit, že ho Pán vykoupil svou obětí (tzn. Jeho milostí).
    Nepotřebuješ k tomu svěcenou vodu, prohlížení fresek v kostele a návštěvu "normálně" nepřístupných místností, nezachrání tě Panna Marie, modlitby naučené jako básnička, kupování odpustků ani to, že budeš na ostatní lidi hodná.
    Taky jsem dřív nechtěla o náboženství moc slyšet, ale přišla na to řeč s jedním kamarádem a ten mi ukázal, že existuje i jiná církev než katolická. Začala jsem číst Bibli, srovnávala to s tím, co jsem slyšela na bohoslužbách v naší církvi a dost o tom přemýšlela, až jsem jednoho dne uvěřila (což ale není samozřejmost).
    A čím víc čtu Bibli, tím víc vidím, jak pokřivený obraz Boha ukazuje katolická církev nevěřícím...

    Toť můj názor jako křesťanka. Jestli můžu doporučit, tak raději než návštěvu nějakého kostela je lepší vzít si Bibli (třeba Janovo evangelium) a zkusit si ho přečíst. Člověk většinou hned nerozumí, ale třeba časem (doufám) pochopíš, co se tam píše a budeš mít upřímné odpovědi na případné dětské dotazy. :)
    Měj se fajn! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krom zkušenosti s katolickými obřady jsem se ještě přichomýtla k bohoslužbám husitů a evangelíků. A promiň mi ten výraz, ve srovnání s klasickou mší jsou to nebe a dudy :) Mají svá pravidla, ale celý proces probíhá nějak méně formálněji, a spíš v komorním kruhu lidí, než ve velkých kostelech.

      Vymazat
  4. Môj názor ako katolíčky je jasný :D
    Ale nebudem sa tu s Lapinkou ani s nikým dohadovať. Len jedna malá rada - mám pocit, že si niektoré veci z omše pochopila zle a tiež aj princípy Cirkvi. Ak hľadáš, pochybuješ alebo len chceš počuť názor niekoho zainteresovaného, spýtaj sa kňaza alebo rehoľníkov. Nikto nie je povolanejší pokecať si o tom :D. Bola by si prekvapená akí sú super! A požehnané sviatky prajem :P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale i když se na dost věcech neshodnem, tak to neznamená, že bych tě neměla ráda :-)

      Vymazat
    2. Dodatečně přeji klidný nový rok :) Díky za tip, zapátrám ve městě, na kterou faru bych se mohla obrátit.

      Vymazat
  5. Na tohle máme velmi podobný názor, věřím leda tak na Bohyni věcí vzpříčených v šuplíku (a taky na ponožkožrouty). Nábožensky založené lidi mám velký problém pochopit, totéž platí i o jejich obřadech a rituálech. A sama ani tak moc nevím, co si o tom myslet. Zatím se ztotožňuju s názorem, že náboženství je jako penis. Je úplně v pohodě, pokud ho máš a jsi na něj pyšný, ale jakmile ho vytáhneš a začneš s ním mávat na veřejnosti, tak je to problém :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale hanbiť sa za svoje vierovyznanie je škaredá vec ;) Občas sa to v rozhovore prirodzene spomenie. A snáď kvôli tomu nezanevrieš na môj blog, lebo o Bohu a katolicizme tam píšem zmienky len tak mimochodom a rada, je mojou pevnou súčasťou :P

      Vymazat
    2. Myslím, že tím výrokem autor myslel situace, kdy ti to někdo vnucuje/"vyhrožuje" peklem/dívá se na tebe jako méněcenného/atp., a tak to i já chápu :) Lidi poměřuju podle jiných věcí než v co věří :)

      Vymazat
    3. Mně ten výrok sedí na svědky Jehovovi. Do poslední tečky. A dobře, pak na hare-krišňáky, co vždycky začátkem léta vezmou krávu a projedou město za hlasitého ryku. Oboje mi zvlášť nevadí, ale jak jsi psala: dělá mi problém je pochopit - proč to dělají, jak je možné, že tomu fakt věří. A jestli teda nedělám něco špatně já, když ne a ne se k víře prokousat.

      Vymazat
  6. Připadá mi zhovadilé nutit nevinné děti od malička bít se v prsa a přiznávat svoji vinu i když nic neprovedly a trápit je zpovědí,ze které mají akorát strach. Je to akorát výchova k bojácnosti, strachu a úzkostem! Vím o čem mluvím, musela jsem trávit v kostele kus dětství a svým dětem jsem toto neuděla, ať se sami jednou rozhodnou.Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mně taky. Přístup: "Nechám je rozhodnout sama," se mi líbí. Pořád si myslím, že člověk je svobodný, a jednat by měl sám za sebe, ne proto, že mu to někdo nařídil.

      Vymazat
  7. Anonymní1/01/2016

    Ahoj, chtěla bych se zeptat, vypracovávala sis nějak materiál k přípravě na přijímačky podle požadavků jednotlivých fakult? :-)
    Já osobně bych se ráda dostala na 3. LF UK a našla jsem si seznam tématických okruhů biologie, chemie i fyziky a nevím, jak to mám uchopit. A případně ještě z čeho jsi čerpala když ses připravovala :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, jelikož jsem se připravovala jen na jedny přijímačky, asi moc nepomohu. Plzeňská fakulta před třemi lety vydala soubor modelových otázek (fyzika, chemie, biologie), ze kterých jsem se učila převážně. Protože jsem maturovala biologie-chemie, měla jsem přípravu o trochu usnadněnou. Nic jsem si nevypracovávala, ale občas jsem koukla do knížek Odmaturuj z chemie a fyziky - látka je tam vyložena přehledně, s příklady na procvičení, a do učebnice Biologie pro gymnázia od Jelínka/Zicháčka.
      Jestli máš tu možnost, vyzpovídej někoho z trojky, co má přijímačky čerstvě za sebou, třeba prváky, druháky :)

      Vymazat
  8. Zajímavý článek a přijde mi vhod. Sama jsem na tom podobně se svou vírounevírou. Některá bohlužba může být pěkná, záleží, kdo ji slouží a jak ji pojme. Možná zkusím přečíst Bibli. Ale vždycky budu vyznávat místo zpovědi vlastní zamyšlení a místo hostie domácí sušenky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bože, jak já bych si dala domácí sušenky :D

      Vymazat
  9. Hrozně zajímavý článek a já a tebou nemůžu nic jiného než souhlasit. Upřímně, nejsem zastánce křesťanství, nikomu to neberu, jsem pokřtěná,ale to je tak vše,co a touto vírou chci mít společné. Tato víra se mi hlavně zhnusila skrz 1. historii 2. restituce 3. úchyláky převážně v katolické církvi (jo,bohužel ty choutky prostě neovlivníš,ale radši ať si najmou šlapky, kterým by přece museli zaplatit a hrozilo by tam,že by se to provalilo než malé kluky)... Osobně mám mnoho věřících přátel, nebavíme se spolu na toto téma,ale máme se i tak rádi. Mí rodiče mě dá se říct od mala vedou spíše k filozofiím než k náboženství, protože, jak už tady padlo, každý musí v něco věřit. A je jedno,jestli to je Bůh nebo energie, nebo vesmír nebo cokoliv, co si vymyslíš,každý se potřebuje o něco opřít. Ty děti z toho budou mít aspoň malý zážitek a uvidí,jak vypadá kostel atd., což vede minimálně k rozšíření všeobecného přehledu a to je vždycky fajn! :)

    OdpovědětVymazat

čtou mě