Krátké pojednání o nepovinné praxi II: Praxe na záchranné službě

18/1/2018

Za zadním oknem je tma, v rytmu stroboskopu se mihne do skel modré světlo majáků. Hodiny ukazují půl jedné ráno (nebo večer, podle přístupu pozorovatele). Do klidu velkoměsta se ozývá siréna. Sedím připoutaná v zadní části záchranného vozu, dívám se na ubíhající silnici, šedo-bílý pruh uprostřed zorného pole.
V šeru kabiny zavřu oči, opřu se do sedačky. V hlavě mi zazní jediná věta: "Příště si vezmu kinedryl, jinak se jim tu pozvracím." Nechoďte na záchranku, pokud se vám v autech dělá špatně.

Na naší fakultě existuje volitelný předmět "Praxe na záchranné službě". Celková časová dotace činí 30 hodin, zápočet je udělován na Ústavu biofyziky a je ohodnocen 2 kredity.
V anotaci na sisu ani na wikiscriptech jsem se ale příliš detailů o předmětu nedozvěděla. Takže je píši teď jako dovětek z empiricky získaných poznatků (Pozn.: čili tento článek je primárně určen studentům LFP, což samozřejmě nevylučuje přítomnost dalších čtenářů.)


Slouží se 12 hodinové služby ("Co jsem to slyšela? Hluboké povzdechy nad takovou pracovní dobou?" - "Ne, byl to vítr prohánějící se rozestavěnými chodbami nemocnice."), ranní nebo noční. Praxe probíhá na dvou výjezdních stanovištích - Bory a Lidická. Každé z nich je zvyklé střídat směny v trochu jiný čas, zvlášť komplikované je to ve chvíli, kdy v registračním systému jsou noční praxe vypisovány od 17:00 do 5:00, ale v reálu by stačilo přijít až na 18:30 (Nejlepší byl vyděšený výraz záchranářky, když jsem jí řekla, že tedy budu odcházet v pět ráno: "No to je nesmysl, přece nepustím holku v pět ráno za tmy samotnou domů. Ne, zůstaneš tu s námi do sedmi." Dík.).

Třicetihodinová dotace je spíše orientační - přepočítáno na dvanáctky, vychází celý předmět na dvě a půl služeb, nicméně někomu stačila služba jedna, jiní si počet hodin ztrojnásobili.
Pozn.: Informační schůzka se školením BOZP probíhá v zimní semestru až v půlce listopadu, takže nepanikařte jako já, když vám na konci října ještě nepřišel žádný email.

Zmíním-li registrační systém, musím dodat ještě jednu poznámku: Přestože jsou na borskou stanici vypsány 3 místa, v okamžiku, kdy je jedno zabrané, už se na danou směnu nenahlašujte. Ani kdyby ten jeden člověk byl váš nejvíc nejlepší kamarád (nebo cokoli na ten způsob, klidně i nejvíc nejhorší nepřítel, to je mi upřímně zcela egál.). Zvláště ne na noční a ne v termínech praxí ZČU studentů oboru Záchranář (ti mívají praxe v prosinci v průběhu několika týdnů před vánoci, a dále první dva týdny v lednu). Důvod je prostý: Nedostanete se na výjezdy, takže se pak může stát, že za směnu pojedete 2x až 3x. 

Jaké výjezdní stanoviště zvolit je na uvážení každého studenta: Převážnou část praxe jsem jezdila s lidickými, tedy Plzeň - Sever. Oproti Borům mají "jen" dvě eRZety - tedy velká vozidla a jedno lékařské auto RV. V celkovém součtu by se mohlo zdát, že počet výjezdů bude nižší, ale zažila jsem služby, kdy jsem z Lochotína vyjížděla během denní směny 8x, zatímco na Borech jen 4x. 

S sebou na službu jsem si brala dostatek jídla, pití (i když by spíš byl lepší hrneček a pytlíky čaje), učení (kdyby náhodou) a věci osobní potřeby. Oblečení jsem vyfasovala erární, tedy bundu a kalhoty. Jelikož jsem jezdila v zimě, doporučuji termotriko, flaušovku, teplé ponožky a povinností jsou pevné boty. K vrchní části oděvu je ještě nutné připevnit průkaz studenta. 

Co na službě budete nebo nebudete dělat nezáleží jen na vás, ale také na personálu. Pokud to jde, jezděte s RZami, i kdyby to byl sekundární převoz pacienta. Nečekejte na výjezd RV, protože ten může být taky jen jeden během dvanácti hodin (Často bývá obsazena třemi lidmi, tedy záchranář, lékař a záchranář v zácviku, do auta se tedy nevejdete.)
Zatím jsem měla štěstí a personál mě nechal naměřit základní vitální hodnoty, napíchnout kanylu, obsloužit roztoky, občas se mi dostalo do rukou EKG, několikrát jsem si pacienta vyšetřila. Když si budete chtít cokoli vyzkoušet, zeptejte se, když vám něco nebude jasné, zeptejte se, když vidíte, že potřebují pomoct, nabídněte se. Nemá smysl sedět na výjezdní stanici jako pytlík s odpadem čekající na vynesení do popelnice a doufat v  TEN výjezd s výzvou: Zástava. Takové případy nebývají časté, jezdili jsme k epistaxi, bolestem břicha, stenokardiím nebo dušnosti.

Sedm hodin ráno, služba se ještě nestihla zcela vyměnit. Do reproduktorů se ozve: "Hlídka číslo 55- má výjezd." RV jede v závěsu za námi, výzva: "Překotný porod." V erzetě nabírám porodní balíček, deky a termokit. 'Jak jsme se to učili na LSS?' Když je APGAR skore pod tři, je to indikace k intervenci, stejně tak pulsace pod 60 je indikací ke KPR? Dítě přišlo na svět deset minut po našem příjezdu. "Zajisti mi placentu." Mini koupelna s mini sprchovým koutem, kde se prcek narodil, a teď já v pracovní obuvi mám ten malý plačící uzlík v termofolii a ve vakuovce obejít, zeptat se matky, jestli je všechno v cajku a sebrat placentu. Některé služby jsou výživné. Z takových mám pocit, že to, co všichni ti lidé kolem mě dělají, má smysl. A že to vidí stejně jako já.  

Co se hodí: Hned první službu si poproste o miniexkurzi ve výjezdním voze, ukázku a nácvik obsluhy přístrojů (zjm. Corpuls, čili monitor) a orientaci v batohu. Batoh bude vaším kámošem na cestách. Cokoli z batohu použijete (vyjma diagnostiky, kterou si hlídejte, aby nezůstala na místě zásahu), je nutné doplnit. Totéž platí o materiálu spotřebovaném z vozu.
Pozn.: Výjezdní hlídce se představte a sdělte, že studujete medicínu. Další vysvětlování pak nebude potřeba.

Někdy jsem si říkala, jaká je škoda, že se ve škole neučíme praktické věci - jak naředit roztoky, kam zapojit kyslíkovou masku, na kolik litrů pustit průtok, jak se manipuluje s odsávačkou, kde hledat žíly, když u pacienta žádné vidět nejsou. (Dokonce nás nikdo ani nenutí navrhnout terapii - učíme se o patofyziologii toho a toho onemocnění s incidencí 1:2 000 000, ale neumíme zaléčit anterolaterární infarkt myokardu). Mohu si namítnout: "Ale od toho přece mám sestřičky." Za kým půjde sestra/bratr, když jí/mu nepůjde zakanylovat pacient? Za lékařem. Dámy, pánové a intersex - medicína vás do praxe nepřipraví. A jak pravili záchranáři: To žádná škola.

Asi to tady na blogu zmiňuji příliš často: Naskočte do praxe a do provozu co nejdříve to půjde. Je jedno, jestli vystřídáte tři nebo čtyři stáže na zcela odlišných odděleních (viz mě, která si stále střihá mezi soudním a urgentem a není napevno rozhodnuta). Protože nikdo vás tohle ve škole nenaučí.

Edit 28.7.2018: Pro zápočet a potvrzení absolvování praxe je možné domluvit se individuálně s jakoukoli výjezdní stanicí v ČR, která vám praxi umožní. V Plzeňském kraji s výhodou využijte možnosti bezplatné stáže, je to rarita, běžně se v jiných regionech platí za den 300-500 Kč, záleží na lokalitě.

← Krátké pojednání o nepovinné praxi I

4 komentáře :

Komentáře

  1. Číst o praxi na urgentu je na jednu stranu tak neuvěřitelně skvělý, motivující a zkrátka hustý, na stranu druhou se stále nemůžu zbavit toho červíka "seš si jistá, že na tohle máš?" Ona to už totiž není žádná prča, zpanikařit a dělat chyby si na záchrance člověk zkrátka nemůže dovolit (teď asi nemyslím úplně tu praxi, spíš potom opravdovou práci, i když i u těch přístrojů může člověk snadno něco podělat). Napadají někdy takový věci i Tebe, nebo už máš zkrátka ozkoušený, že se sama na sebe můžeš v zátěžových situacích spolehnout?
    Jinak teda předmět je to super a doufám, že se mi taky někdy naskytne příležitost se takhle někam dostat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám odpozorováno, že ve stresových situacích, kdy jde vážně o zdraví, jsem v klidu uvažuji s chladnou hlavou a jednám s rozmyslem.
      Urgent, jak píšeš, dávačka není, ale protože se v něm pohybuje lidský element, tak kiksům se nevyhnu. To bych musela být precizně naprogramovaný robot. A to nejsem (nevím, jestli bohužel nebo bohudík.).

      Praxe se dají domluvit i individuálně, není na co čekat :)

      Vymazat
  2. Anonymní1/18/2018

    Jsi dobrá, že chodíš na nepovinné praxe. Někteří medici dělají jen to, co musí, a ještě se u toho tváří otráveně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík. Mně to občas přijde jako paklík promarněných příležitostí, když se studenti zahrabou "jen" mezi knihy. A nebo se zahrabávají jinde, ale bez účelu.

      Vymazat

čtou mě