O upřímném předsevzetí

24/12/17

"Hlavně aby to nebyla rakovina," povzdechl si pacient, když jsme byli na odchodu z pokoje. Jeho žlučník mi při vyšetření břicha pohmatem dost silně odporoval, téměř to vypadalo, jako by mi chtěl skrz břišní stěnu vynadat, cože jsem se opovážila na něj sáhnout, podobně jako má imunita, která se rozhodla, že před vánoci je nejlepší čas na řešení kapénkové infekce horních cest dýchacích.

"Víte, ona to ale rakovina je,"prohlásil pak vyučující za zavřenými dveřmi pacientova pokoje. Přišel na mě, krom návalu kýchání a svědění v nose, i jeden z medicínských "to si ze mě snad děláš prd-" momentů (takových mívám dost, zejména ve spojitosti s interními obory). Nasálním hlasem jsem se po zvažující diskuzi s kolegyní zeptala, zda se tedy diagnosa pacientům říká včas, a zda se jim říká vůbec. Z té odpovědi jsem rozpačitá doteď.
Kdysi dávno, alespoň podle mentorových slov, bylo byť jen vyslovení slova nádor nebo tumor něco strašného, co by se pro slovník dnešních lidí dalo připodobnit k výrazu z Harryho Pottera: "Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit." Ledy tály, ustoupily, planeta se začala oteplovat, uběhly desítky let a dobře si pamatuji psychologii loňského roku, kdy se doporučovalo diagnosu pacientovi sdělit, pokud sám nepřijde s tím, že ji nechce slyšet.

Nedokáži odhadnout, jak dlouho ležel náš případ na pokoji, před jakou dobou bylo provedeno rozhodující vyšetření a kolik času bude personál ještě potřebovat, aby se rozhoupal a přišel s finálním verdiktem.
Ocitli jsme se mezi mlýnskými koly, kdy jedno točí pohádku o tom, jak by se každému mělo říci po důkladné diagnostice a testech, na čem si stojí, a jak dlouho to na jedné noze ve vzpřímené poloze ještě vydrží, a to druhé kolo zase omílá písničku o tom, že závěr se pacientovi sdělí, pokud si o něj sám požádá, a to snad ještě v mírných formách a s ujištěním, že se "rakovina dá léčit." Paliací.

Z hodiny jsem odcházela lehce nalomená (stejně jako odcházím poslední dobou z podezřele velkého množství praktik.). Na co mi jsou testy, nejmodernější technika, zavedené postupy či jejich inovace, když jako lékař nebudu schopna či nebudu moci pacientovi říct, co mu vlastně je. Proč se s takovým, a teď bez prdele, vážení, životně důležitým sdělením otálí. Je to proto, že pacient je starý, a pravděpodobně zemře na přidružené onemocnění, takže přidatná závažná diagnosa jeho stavu příliš neprospěje? Nebo se lékaři bojí? Čeho?

A tehdy jsem se zařekla, že už nikdy žádnému pacientovi neřeknu: "To bude dobrý. Oni vás dají do kupy," nebo "Vlastně vám nic vážného není. Nebojte, výsledky dopadly vcelku uspokojivě." Pravděpodobně s takovým přístupem brzy tvrdě narazím, ale (do háje, a ještě dál, tam, kde se stýká koryto divoké řeky a podhůří strmých skal, a kde se po travnatých a rozkvetlých loukách prohánějí divocí koně - nebo krávy, to už je úplně jedno): Jestli budu někdy léčit, tak s vědomím toho, že nejsme nesmrtelní, a ty špatné diagnosy k takové práci patří.
Berte to jako malé předčasné novoroční předsevzetí, s kterým mě určitě pošlou do temných končin gluteální krajiny.


Pozn.: Nevím, zda jste si toho všimli, ale v posledních článcích bývám krapet kritická. Je to v pořádku, občas mívám období zatvrzelé přísnosti a pesimismu, a zrovna tohle vyšlo na preklinický rok. Sorry, no. 

30 komentářů :

Komentáře

  1. Je to divný, žejo...Jak se učíme o těch všech možnostech a nikdo se moc nedotýká tech míst, kdy možnosti nestačí. Řekne se to studentům za zavřenými dveřmi, ale co se vlastně děje s pacientem?
    U mě to bylo tak půl roku po nástupu, kdy jsem si uvědomila, že některé stavy fakt nemá cenu léčit. Že největší přínos má v tu chvíli lidský přístup, taková nějaká otevřenost nejen každodennímu světu. A to nás neučej, bohužel.
    Čím dál víc mám pocit, že být dobrým doktorem je hlavně na samostudium.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím. Přijde mi, že nemocniční péče se změnila v masokombinát, kde pacienti přicházejí a odcházejí jako zvířata na porážku (dobře, v tomhle případě na vyléčení), ale už se neřeší, jak jim vlastně je.

      Vymazat
  2. Anonymní12/25/2017

    To je opravdu smutné, že je člověku upíráno právo vědět, co mu je. Nemáme snad právo na informace o vlastním zdravotním stavu, o vlastním těle? Děkujeme pánům doktorům, že s nám zachází jako s dobytkem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní12/25/2017

      Spíš děkujeme medičkám, které s kapénkovou infekcí lezou na internu za pacoši s rakem.

      Vymazat
    2. Anonymní12/26/2017

      Je to proto, že pacient je starý, a pravděpodobně zemře na přidružené onemocnění, takže přidatná závažná diagnosa jeho stavu příliš neprospěje?

      ...třeba zemře na tu infekci od tebe. Staré zesláblé lidi zabije i chřipka, resp. komplikace s ní spojené. Jsi fakt kráva, že chodíš nemocná za pacienty.

      Vymazat
    3. Anonymní12/26/2017

      Ahoj, měla jsi roušku? Pokud ne, tak je to od tebe velmi sobecké!

      Vymazat
    4. Ano, je to tak: jsem sobecká kráva. Pac a pusu posílá BezKofeinu, drazí.

      Vymazat
  3. Anonymní12/25/2017

    Jejda, tady je v diskuzi zase nablito.

    A. P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní12/25/2017

      Můžeš to specifikovat? Ty bys nechtěl vědět, co ti je, nebo bys chtěl být v kontaktu s infekční medičkou?

      Vymazat
    2. Anonymní12/29/2017

      Tak specifikovat? Tak po vašem:
      Ani jedno, ale ta novinkářská debilita alias aktivismus a la e-mimino a spol.
      Jedna špalda pipka tu předvádí typický model "my a oni", kterej je základem všech konfliktů a průserů. Na téhle úrovni třeba "medici a doktoři", "doktoři a sestry", "doktoři a pacienti". Takže ta kráva vytvoří virtuální realitu, ve které všichni doktoři nikomu neříkají diagnózu. A hned má i vysvětlení - protože jsou pro ně pacienti dobytek. No, v tomto případě ano - protože když je někdo kráva, která něčemu nerozumí, ale přesto na to má názor, tak se s ním asi jako s dobytkem jednat musí. Pro ty, co nejsou jako výše uvedená ...., tak dobře to, jak je to se sdělováním informací, popsala Zatím nadšená medička. Ve zkrácené verzi - skoro nikdo z pacientů neví nic o nádorech, skoro všichni si myslí, že na nádor musí umřít a nevědí o tom, že ve skutečnosti se aspoň s částí z nich dá aspoň něco dělat (na rozdíl třeba od aterosklerózy). Máte-li pocit, že se jim to teda má vysvětlit, tak jednak to nemá dělat internista, ale onkolog (zde popsaného případu se to tedy vůbec netýká), a navíc skoro nikdo to nepochopí, protože prostě nechce - z internetových diskuzí by vám mohlo být i jasné proč.

      No a ten druhej blbec i se svojí svitou nám tu o sobě sdělil, že si jednak myslí, že obyčejná virová rýma, o kterou evidentně šlo, nějak zvláštně ubližuje pacientovi s "rakem", a ještě k tomu že si myslí, že když je někdo ze zdravotnického personálu nemocný, rýmou počínaje, tak prostě zůstane doma. Vzhledem k tomu, jak je teď české zdravotnictví personálně poddimenzované, tak by to znamenalo, že se několikrát ročně budou nemocnice muset obejít skoro bez doktorů a sester. Takže za těchto okolností nějaká medička s rýmou neznamená vůbec nic, protože v tomhle období jsou nemocnice zamořené viry tak jako tak. A nějaké kecy o roušce jsou na úrovni 19. století, tou by prošly i spermie, natož viry.

      Takže milí aktivisté, pokuste se občas i něco dostat do hlavy, nejen z huby, i když je pro vás primární si stát za svým názorem.

      A.P.

      (Právě proto nemám na blogu povolené diskuze, aby mi tam neblil póvl).

      Vymazat
    3. Anonymní12/30/2017

      Psal jsi, že blog nemáš. Nevidíš si do huby.

      Vymazat
    4. Fascinuje mě, jak se opomíjí v reakcích text jako celek, ale zaměří se pouze na vybraný úsek, prakticky nekorespondující s tématem. Toliko poznámky ode mě.

      Vymazat
    5. Anonymní12/31/2017

      Ne že by to s článkem souviselo, Anonyme, ale když je řeč o hubě, tak mi teda vysvětli, kde je řeč o tom, že blog NEMÁM (podle mě totiž nikde):


      Anonymní12/05/2017
      A.P., prosím, založ blog!


      Anonymní12/08/2017
      To tak. A spolužáci mě ubijou :-)
      A. P.


      BezKofeinu12/09/2017
      Neubijí. U nás to berou v pohodě - nebo se tak alespoň tváří :D


      Anonymní12/09/2017
      Pohodlnější bude, když budu pičovat tady u Tebe :-)

      A. P.



      Pokud to tedy stále není jasné, tak o mám/nemám nepadlo ani slovo, k tomu jsem se vůbec nevyjadřoval. A ani se na to nikdo neptal ...

      A.P.

      Vymazat
  4. Anonymní12/25/2017

    Co nového u pana Walthera? Nechtěla bys o tom napsat třeba knížku? :) Hezký zbytek Vánoc!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní12/28/2017

      Prosím odpověz.

      Vymazat
    2. Ahoj, hele, vůbec nic. Bude se to zdát až neuvěřitelné, ale když teď prohlasím, že nemám příliš času nazbyt (A Walter se tím posunul zhruba na devatenáctou kolej), tak to myslím zcela vážně.
      Pokud se mi podaří vyšetřit na přelomu zima/jaro 2018 čas, plánovala bych Terezín.

      Vymazat
  5. Anonymní12/26/2017

    To je škoda, že jsi zrušila Ask. Jako jedna z mála jsi byla schopná poradit na úrovni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní12/26/2017

      Eviku tys zrušila ask? A do kundy...

      Vymazat
    2. Viděla bych to na konec světa a vyvěšení cedule: Nothing here. Go home.
      Ne, vážně: díky za pozitivní (byla to pozitivní?) zpětnou vazbu, vracet se na ask nechystám, ptát se můžete i tady.

      Vymazat
    3. Anonymní12/29/2017

      Jenže tady je to divný, ptát se pod článkem o něčem úplně jiném a taky reaguješ pěkně pomalu :(((

      Vymazat
    4. Já vím, a tvé argumenty chápu. Přesto se mi na ask příliš vracet nechce.

      Vymazat
    5. Anonymní12/31/2017

      Proč ne? :( Tady se nedá normálně komunikovat :((( Na hatery kašli! Jsi super holka, žádná ufňukaná chudinka, co půlku zkoušek opakuje, ale moc zajímavá slečna od rány :)

      Vymazat
    6. Och, začínám se červenat. Hele, tak jo, ale s tím, že zkrátka na dementní dotazy odpovídat nebudu.

      Vymazat
  6. Přijde mi, že sdělování diagnózy je nesmírně náročná disciplína, která by snad měla být šitá každému pacientovi na míru. Zažila jsem spoustu lidí co mým rodičům (nebo i mně samotné) řekli, že jim diagnóza (velmi závažná) byla sdělená jakoby mezi dveřmi a obědem lékaře a oni se z toho málem zhroutili. Nulová empatie, prostě rutina. S rakovinou se potýkám bohužel mnohem častěji než bych chtěla a vidím i ty reakce na ni a je to různé. Kéž by už i u nás fungovaly paliativní týmy, paliativní medicína, jak je to ve Švýcarsku, co by dokázali lidi smířit i s možností toho, že to nemusí dopadnout dobře, ale zároveň jim dát kvalitní zakončení života. Nejsme nesmrtelní, nebudeme, to ví každý, ale čelit faktu, že jsme nevyléčitelně nemocní, je moc těžké. Máme právo to vědět? Určitě. Mělo by se to každému sdělit hned / v plné palbě? Nevím a myslím si, že spíš je třeba hodnotit podle stavu a taky se poradit s rodinou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní12/27/2017

      To je poprvé, co od tebe čtu nějakou rozumnou myšlenku.

      Vymazat
  7. Anonymní12/28/2017

    Myslíš si, že by měli Slováci za studium v ČR platit?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Píši vlastní názor, bude tedy na Tobě, zda se s ním ztotožníš či nikoli: Dokud bude platná mezistátní smlouva ČR-SK, pak by jak studenti SK, tak ČR platit na VŠ partnerských zemí neměli. Je otázkou, zda dohoda stará dvacet plus let, nepozbývá v aktuální době svého účelu. Nevidím problém v zavedení školného po vypovězení/vypršení lhůty smlouvy, a to bilaterálně, čímž ovšem vznikne precedens, jehož důsledkem by bylo zavedení školného i pro další cizince studující v českém programu.

      Vymazat
  8. Anonymní1/01/2018

    Ty máš iPhone? (To není askový dotaz jako na kafe s mlíkem, má svůj konkrétní význam).
    A. P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sonda do spotřebitelova života? Ano.

      Vymazat
    2. Anonymní1/01/2018

      To ne. Sonda do TOPlistu

      Vymazat

čtou mě