Tak ty bys chtěl na medicínu.

9/11/2017

Demotivační článek pro všechny bývale-budoucí uchazeče. Krátké zamyšlení předtím, než si nasadíte růžové brýle, vyplníte přihlášku a zaplatíte poplatky.

Kdyby mi kdokoli řekl čtyři roky zpátky, že 9. listopadu léta páně 2017 prosedím den nad vypracovanými otázkami z farmakologie, v mezičase si střihnu přednášku z interny, dojdu nakoupit jídlo k večeři a odeslat balík do Ostravy, položila bych mu ruku na rameno a prohlásila: "No, to je sice hezké, že mi to tu říkáš, ale prosímtě, v pondělí máme odevzdat první verzi divadelní hry, a tebe bych potřebovala obsadit do role Střeleného Pírka." Říct mi něco podobného před týdnem, pokývala bych hlavou, a pak prohodila nějaký nejapný žertík. 

V posledních letech se z nějakého důvodu rozmohl trend podávat si přihlášky na lékařské fakulty jako první volbu. Že jsem byla jedním z následovníků tohoto fenoménu, nemohu popírat. Je to skutečně tak.
Nelze říci, že by převis uchazečů ubíral počty přijatých studentů jiným oborům. Technické školy stále povedou prim (Protože, a to píši zcela upřímně: Kdybych neflákala matematiku, a na konci gymnázia se měla rozhodovat, kam nakonec půjdu, těžce a důkladně bych zvažovala, zda by potravinářská chemie nebyla lepší volbou - studium je o rok kratší, odborné, vědecky orientované a v praxi alespoň v počátečních letech lépe ohodnocené.). Humanitně zaměření mi teď benevolentně odpustí, jelikož je v rámci zachování čistého ovzduší nebudu příliš zmiňovat. 


Na medicíny se aktuálně hlásí silné ročníky, plus tlak ministerstva na zvyšování počtu studentů bude mít do budoucna prostý následek: Nebude místo, kde nás reálně učit (Spolužáci si teď vzpomenou na vyděšené výrazy našich vyučujících, kteří při prvních hodinách jen nechápavě kroutí hlavou a diví se, že i ve čtvrtém ročníku jsme schopni vytvořit kruhy po dvaceti lidech. "To v minulých letech ale takhle nebývalo."). Je nás moc, a se vzrůstající kvantitou klesá zároveň kvalita - jak nás, studentů, tak výuky.

Následujícím prohlášením se stanu černou ovcí medické bloggerské komunity (a v reálu si budu muset obstarat bodyguardy, protože mi za rohem koleje někdo omylem šmátne pěstí přes můj drahocenný obličej. Esteticky by to taková škoda zas nebyla, spíše bych se bála o dočasné poškození mozkových funkcí. To by už problém byl.), ale faktem je, že úroveň uchazečů a přijatých ne zcela koresponduje s nároky fakulty na studium a výsledky. Zkrátka na plná ústa řečeno: Dostanou se i ti, kteří na školu reálně nemají. 
A nevím, čím to je. Nelze nikomu upírat jeho sny a naděje, přeci jen mám v okolí takové, kteří proplouvali se čtyřkami celou střední a teprve na medicíně našli smysl a excelovali, nebo se dostali až napodruhé a zvládají. Jenomže všichni do jednoho byli a jsou schopni najít a využít vnitřní motor a jet na plné obrátky, nezvolňovat. Nenechávají si ujet peleton přes horizont, přestože další cesta povede z kopce dolů a nemusí se tedy šlapat. Dokážeš šlápnout do pedálů?

Mám takový divný pocit, že nám, mladým (včetně mě), částečně chybí sebereflexe (Ona tedy absenduje i u starších ročníků.) a objektivní posouzení situace. Bilanc nad otázkou, zda zvládám nebo ne.
Nelze utíkat z boje po prvním kopanci do gluteální krajiny, jenomže se lze účinně takovým bitkám vyvarovat již předem. Mácháme si ústa v blátě po celé roky. Někteří mají to štěstí, že nad nimi stojí trenéři, kteří jim hodí ručník a proteinovou tyčinku na posilnění, ale ne všem se takových privilegií dostává. Budete tu mnohdy na všechno sami. A nikdo vám pak ušpiněný obličej neotře. Jsi schopný se porvat sám za sebe a se sebou?

Oblíbenou frází přivádějící fanoušky lékařství do zpuchřelých lavic je věta: "Protože chci pomáhat lidem." Pacienti bývají často pomočení a pokálení, jsou nerudní, brečí bolestí a trápí se svými myšlenkami. V jednu chvíli vám tvrdí, že nemohou zvednout nohy a před lékařkou je natáhnou do výšky, aniž by mukli. Chybí jim končetiny, kus obličeje, vnitřnosti. Nespolupracují. Ztratili své blízké nebo blízcí ztratili je. Vzpomínají, jak v mládí hráli fotbal, a teď, v pětašedesáti, sotva udýchají cestu od toalety k posteli. Mrtví mají za sebou své příběhy, špatné diagnosy a ještě horší terapie. Ze všech koutů to křičí beznadějí a (sebe)lítostí. 
Obrněna emočním štítem, procházím se nemocnicí relativně netknuta okolním prostředím a nechávám si odstup od lidí. Čekám ovšem na den, kdy se v bariéře objeví trhlina a hráze povolí (A ne, nemusí to být nutně hráze perineální.). Dovedeš si zachovat distanc?

S roky na škole u mě došlo k postupné renovaci žebříčku hodnot. Vrchní příčky jsem vyrvala a přibyla do spodních partií (Poněkud vachrlatě, kdoví, jestli mě vůbec unesou.), z čerstvého dřeva vyřezala nové latě, které sázím nahoru. Nebudu si domýšlet, jak bude takový žebřík vypadat po promoci. 
Ačkoli se nenudím a ve volném čase toho stíhám překvapivě dost, nejsou to aktivity (a vlastně to nejsem už ani já) loňských let. Většina se točí těsně kolem medicíny. Když ne těsně, tak alespoň lehce vzdáleně. 
Sociální okruh známých a přátel sestává výhradně ze dvou podmnožin: Medici, resp. zdravotníci, a členové skautského střediska. Soudím, že ostatní mohou skladbou okolí vykazovat drobné rozdíly (konečně, řadím se spíše k extrémům), ale základ u většiny zůstává: Postupný odklon od běžné populace. 
Mám jednu oblíbenou otázku, kterou uchazečům vnucuji: "Jsi ochotný vzdát se na čtyři měsíce jakéhokoli sociálního života a volného času jenom kvůli přípravě na zkoušky?" Jsi ochotný přenastavit svůj život (řekněme zhruba navždycky)?

Kdyby mi kdokoli řekl, že se mi veškeré výsledky na škole ruší, a tím pádem budu muset absolvovat ročníky znovu od prváku, nicméně že mi budou veškeré náklady nahrazeny v plné míře, položila bych mu ruku na rameno a prohlásila: "No, to je sice hezké, že mi to tu říkáš, ale prosímtě, to už není nabídka pro mě." Jednou to, doufám, stačí.

Pozn.: Článek je melodramatický, plný abstraktních přirovnání a nevhodných slovních obratů, protože jsem se zkrátka rozhodla, že budu pro tentokrát psát v podobenstvích. 
Nemá mít povahu striktního odrazování od lékařství, ale má tě, uchazeči (nebo uchazečko), přimět k úvaze nad plusy a mínusy studia. 
Jo, a k té "pravé" medicíně jako ze Scrubs se dostaneš nejdřív ve třeťáku. Doporučuji zatučnit zadek a hlavu, nakoupit čokoládu a netahat po sociálních sítích fotky v plášti s Čiháky v náručí. A občas zapoj mozek a selský rozum. Ne všechno se dá nabiflovat.

20 komentářů :

Komentáře

  1. Anonymní11/10/2017

    Ano, na lékařských fakultách je plno studentů, kteří na to nemají. Někteří se tím i chlubí a podporují ostatní trumbery na svém blogu, kde popisují, jak opakovali zkoušky atd.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle může napsat jenom člověk, co o medicínu nezavadil ani malíčkem :-) A taky by ani zavadit neměl.

      Vymazat
    2. Anonymní11/17/2017

      Ten článek, nebo ten komentář, naivní medičko? A kvůli čemu konkrétně by zavadit neměl?

      Vymazat
  2. Anonymní11/14/2017

    Naopak simyslím, že si oslovila 20% mediků, kteří smýšlí stejně.

    OdpovědětVymazat
  3. Anonymní11/15/2017

    Víš, mě spíš zaráží, že všichni na studium nadávají, jak je hrozné, ale potom stejně většina na škole zůstane. Stejně tak je zajímavé, kolik dětí lékařů jde ve šlépějích svých rodičů. Neber tento komentář jako negativní reakci, jen námět k zamyšlení.
    Zdraví medik z LFHK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V pohodě, dokud se mi nepíše, abych (cituji) "Nepíčovala na školu.", tak reakci beru se vším respektem.
      Pokud to vezmu ze svého pohledu, nemyslím si, že by medicína byla až tak strašně těžká škola, že by mě vysávala, to spíše naopak. Ale když vidím, jak se s tím někteří perou, opakují každý druhý rok a fakt nezvládají, a přesto jsou schopni se nějak udržet (pak ale už nevím, co je k tomu motivuje), nutí mě to uvažovat nad kvalitou takových studentů.
      Otázka téměř dědičného lékařství v rodinách by vydala na samostatný článek.

      Vymazat
  4. Skvěle napsané, dík.
    Na druhou stranu, nikdo nemůže tvrdit, že člověk, který se fakultou prodrápal s odřenýma ušima, nakonec nemůže být dobrý lékař a obráceně. Viděl jsem už pár spolužáků skončit a vždycky mi to bylo nesmírně líto, protože jsem cítil, že z nich mohli být skvělí lékaři. Co je áčko z biochemie proti laskavosti, empatii, zodpovědnosti a odhodlanosti?
    A nalijme si čistého vína - kdo by skutečně zůstal, kdyby medicínu studovali jen ti, kdo "na to mají"? Nikdo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní11/19/2017

      Todle: "Co je áčko z biochemie proti laskavosti, empatii, zodpovědnosti a odhodlanosti?" je ukázkovej příklad demagogie předurčující ke kandidatuře do AS nebo podobný odborářsko-vyděračský organizace. Protože když je řeč o těch, co byli nucený školu opustit, tak to kritérium rozhodně neni, že nedostali áčko z biochemie. Ale to, že ani asi napošestý nedokázali dostat aspoň céčko. A sorry, ale to zase tak strašně těžký neni. Pokud člověk neni výrazně retardovanej, nebo výrazně línej. Nebo obojí. Výrazně línej se dá taky jinak říct, že mu chybí ta zodpovědnost a odhodlanost, kterou Janek dává z nejasnýho důvodu do protikladu k áčku z biochemie. Protože nedonutit se naučit na zkoušku je fakticky neschopnost plnit svoje povinnosti. A proto už z Jankových protikladů "áčka z biochemie" zbývají jen laskavost a empatie. Jo, pravda, doktor by neměl bejt zrovna surovec. Ale když je to pitomec, co se nic nenaučil, a na hypoglykemický kóma dá inzulin, tak pacientovi nepomůže, že ho bude hladit po rameni a usmívat se jak Honza Musil. To si radši nechám vynadat sprostě od doktora, co hypoglykemický kóma léčí glukózou.

      A.P.

      Vymazat
    2. Anonymní12/05/2017

      A.P., prosím, založ blog!

      Vymazat
    3. Anonymní12/08/2017

      To tak. A spolužáci mě ubijou :-)
      A. P.

      Vymazat
    4. Neubijí. U nás to berou v pohodě - nebo se tak alespoň tváří :D

      Vymazat
    5. Anonymní12/09/2017

      Pohodlnější bude, když budu pičovat tady u Tebe :-)

      A. P.

      Vymazat
  5. Nemyslím si, že by ses stala černou ovcí internetu.
    Naopak - někdo sdělil i to, na co není všobecná odvaha.
    Úroveň vyučovaných předmětů klesá. Vzrůstá nezájem a apatie vyučujících. Zahlcenost lékařů, kteří nás mají učit. A obrovské skupiny studentů na jednoho pacienta.
    A k čemu pomůže tlak ministerstva na zvýšení kapacity, když u nás už teď odchází tak 10-20 lidí dobrovolně každým rokem před prvním zkouškovým? K ničemu. Počet absolventů nezvednou. Akorát se zvětší počet lidí, kteří odejdou.
    A na větu "Chci pomáhat lidem." neexistuje trefnější odpověď. Tesat do kamene. Věšet před fakulty.
    Moc díky za článek!

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní12/09/2017

    Proč jsi zrušila ask? Pomáhal jsem ti ho rozjet, když jsi žebrala o otázky, a teď jako šmitec???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonymní12/13/2017

      Proč???

      Vymazat
    2. Anonymní12/14/2017

      Protože máš malý péro a debilní otázky.

      Vymazat
    3. :D Tak takovou odpověď bych čekala od spolužáků, kteří mě loni zažili na interně :D Ne, vážně: Ve většině otázek se má odpověď na asku shodovala s odpověďmi dalších mediků na této platformě. Vlastně jsem jen duplikovala něco, co bylo již řečené. A pak u mě platí nepřímá úměra: čím víc jsem aktivní v reálném životě, tím méně času jsem ochotna věnovat soc.médiím (viz například frekvence vydávání článků tady na blogu, která ani neexistuje).
      Tudíž: Díky za rozjetí asku. A ano, teď jako šmitec.

      Vymazat
    4. Anonymní12/23/2017

      Takže jsi zrušila ask kvůli těm naivkám, co rozesílají tu stejnou otázku (čím větší píčovina, tím líp, např. kafe s mlíkem) po všech aktivních ascích???? Díky, vy píči!!!

      Vymazat
    5. No, v podstatě ano, je to jeden z důvodů.

      Vymazat

čtou mě