Mezizkouškové intermezzo o širokých problémech moderního světa a o tom, kterak trpím komplexy.

13/6/2015

Informace před dalším čtením: Spoustu čtenářů rozčílím, zvednu jim tepovou frekvenci, podnítím vztek a rozhořčenost, spousta čtenářů může atakovat nazpět. S tím vším počítám, a bude-li následná diskuze věcná (pokud vůbec nějaká), ráda se jí zúčastním.
Informace č.2: A taky jsem dlouho zvažovala, zda to zveřejnit nebo ne. A tím pádem budu taky dlouho zvažovat, zda to stáhnout z blogu nebo ne. → Čtěte rychle!

Nejsem živa ani čtvrt století, a za celé dvě a kus dekády jsem měla tu výsadní možnost účastnit se coby pozorovatel lidského vývoje názoru na rozměry těla. Teď zvedněte ruku všechny/všichni (nebudu přece šovinista), které/kteří si kupovaly/i Bravíčka, Štastnou třináctku, TopDívky a podobné časopisy (a ruku nechá nahoře každý, kdo si je kupuje až doteď. A potají čte Blesk pro ženy.). Vzpomínáte na ty rubriky o tom, jak vytrénovat lýtka, co jíst, aby vám před schůzkou zmizelo nafouklé břicho nebo jaké triky mají Pussycat Dolls, že vypadají tak ohromně?

Deset let poté, a světe div se, stav se nezměnil. Jen místo Atkinsonovy diety teď řešíme, jestli je lepší koupit si FairTrade banány nebo si je rovnou vypěstovat. Z prostředí vysokých kruhů se dietní plány a zdravé životní styly dostaly do spodin (nadsázka, to snad chápete), kolují mezi blogery, vlogery, internetovými osobnostmi. Každý teď běhá, chodí na kruhové tréninky, co rok vznikne nový ultratrail a všichni jsou strašně spokojení, jenom večer po józe občas Mance Nájezdník vyplení lednici, ale jinak je všechno v cajku. Měříme si obvod pasu, zadku, prsou, měříme i obvod hlavy, jestli ty svaly nabral i mozek.

A teď plot-twist: Mně to vyhovuje. Fakt mi nevadí, že na mě z odebíraných kanálů na youtube sypou sté a páté video o tom, že se ráno pije po probuzení voda s citronem. Ačkoli je obcese dokonalým tělem cítit z každého druhého postu na instagramu, je to dle mého pořád lepší, než fatalistické čekání na spásného Godota, který přijede a nabere Estragona a Vladimíra do říše, kde se hubne po zázračných pilulkách, kde se špeky maskují stahovacím prádlem, a kde existuje supertajná sekce (něco jako zakázané oddělení v bradavické knihovně) "Nejedlíci a Zvraclíci o.p.s.".


Proč to píšu? Protože jsem při dopoledním brouzdání po youtube (co má taky člověk dělat, když je zkouškové a zbývají mu tři dny do písemné části biologie) natrefila na BuzzFeed video (jo, mám je v odběrech, a abyste věděli, tak skoro všechny jejich kanály) o třech ženách s plus-size problémem. A v momentě kliknutí na tlačítko play mi padla brada (čili katastrofický obraz trhajícího se čelistního kloubu a cáry tkání visící z míst, kde kdysi býval buccinator a masseter - anatomic probro!).
Já vím, že plus-size modelky existují, že je to taková příjemnější alternativa k chodícím kostěným ramínkům, a vůbec, že taková změna módnímu průmyslu docela bodla. Ale prosím o vysvětlení, proč by měla žena dle novodobých měřítek milovat každý centimetr krychlový svého tuku a proč by se neměla stydět za to, jaká je?  ("Hele, ty máš komplex méněcennosti?"-"Ne. Ale tak nějak I hate everyone .")

Nedává mi to smysl: Pravěké ženy byly buď mrtvé nebo těhotné, tam tu tloušťku chápu, navíc velkou část hmotnosti ztratily během čekání na lovce mamutů - s mamutem. Za hluboké antiky byly prý zosobněným ideálem ženy Venuše, Afrodité, Helena, Héra, Artemis - dámy kyprých tvarů, o kterých by se ale z dochovaných artefaktů nedalo říct, že by byly obézní. Středověk dal zelenou rachitické postavě (zdravé to nebylo, umíralo se brzy, hygiena žádná, takže tohle období bylo vlastně v pohodě), novověk se s barokním andělíčkem vraceli zpátky k antice, to už tu bylo, a překlenu-li Ludvíka, a národní obrozence, dostanu se až do dvacátého století a poválečných let.

Proč v době, kdy máme spotřebu masa pětkrát vyšší než před sedmdesáti lety a cukr je taková druhá voda, nabíráme dobrovolně kila, která nepotřebujeme, jelikož jsme přesunuli zadek z plání a jeskynní za počítače, a jediného mamuta, kterého lovíme, je počet likeů na Facebooku, a proč jsou ti měkčí z nás považováni za roztomilé. (Nevím, sem asi patří otazník, ale nechci to moc dramatizovat.) 
Zároveň si musím sama namítnout: Ber v potaz, že za tloušťkou stojí i dědičná predispozice, aktuální onemocnění, nemožnost pohybu, stravovací návyky z dětství, které mají silnější dráhy než ty nově vybudované, finanční situace. Že v přílivu obrovského množství druhů potravin je těžké odolat a nevyzkoušet všechno.
Ale, do háje, o obézním muži se neřekne, že vypadá pěkně a zdravě. A proč by se tedy mělo říkat o obézních ženách, že jim jídlo svědčí a velikost třech X je vlastně v pořádku, protože tím pádem jsou tak trochu hipsterky a jdou proti mainstreamu fitnessaček. (Že jo, babi?!)

Pozn.1.: Vzpomínám si na článek od novinky.cz (vytrženo z kontextu), - jedním z důvodů, proč mělo být dítě vzato do dětského ústavu byl fakt, že nemělo masité jídlo pětkrát týdně (jinak matka byla alkoholička a otec nikde).
Pozn.2.: Občas píšu rychleji než přemýšlím. Ne, tenhle článek není mířen proti plnějším lidem ve stylu: "Schovejte se, zahrabte se do podzemních krypt, nevycházejte na světlo, protože vás nikdo nechce už nikdy vidět." Já ty lidi chci vidět ("Perverzáku."). Jen mi přijde obhajování tukového vaziva tak nějak mimo mísu. Což jsem vlastně mohla napsat už na začátku, a nemusela se tak sáhodlouze vypisovat. 
Pozn.3.: Už jen anatomie! V září...

4 komentáře :

Komentáře

  1. Juu, článek! Hurá, mám kde prokrastinovat :D

    A ehm... Tu posedlost crossfitem, kardiem a všemi těmi 30 denními výzvami, co tak akorát zničí tělo, upřímně nechápu. Myslím, že sport by se měl dělat s láskou, ne protože je to zrovna "in". Ale je taky pravda, že díky tomuto celosvětovému fenoménu spousta lidí začalo něco dělat. Což je skvělé!
    Snad se konečně časem dostaneme fáze, kdy na molech budou chodit opravdové ženy, žádné ploché věšáky na šaty.
    Co se týče XXXL modelek, tak to už je opět vyhnané do druhého extrému. Ani tohle by se nemělo moc přehánět, natož cpát mladým holkám. Ty jsou totiž velmi lehce ovlivnitelné a co se svým tělem udělají v tomto věku, už se pak těžko mění. Na jednu stranu chápu, že může být žena spokojena i s pár kily navíc. Ovšem s větší obezitou je spojeno spoustu zdravotních problémů a kolik "tlouštíků" se dožije stovky?

    Tak abych to nějak shrnula: Všeho s mírou! ;)

    A s anatomii držím palce, kolegyně! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Všeho s mírou je nejvýstižnější. Díky za palce, já bych ti je také držela, ale budu předpokládat, že už máš po zkouškách :)

      Vymazat
    2. Tak teď jsi mě pobavila, po zkouškách opravdu nemám a ještě dlouho mít nebudu. Momentálně vedu bitvu s růžovými fleky a tažení proti anatomii započnu pravděpodobně až po prázdninách. Takže si ráda počtu o tvém, brzy jistě úspěšném boji s tímto obávaným protivníkem :) (válečná analogie mi přijde přímo úměrná k studiu lékařskému, co myslíš?)

      Vymazat
    3. (Ještě štěstí, že budeme mít zkoušku z růžovky až v zimáku :D ) . A ano, je to přesně tak, dokonce i co se válečných strategií týče, medici si nezadají z Pattonem.

      Vymazat

čtou mě