Rodiče mi v tom nezabránili

14/9/2014

Nevím, jestli toho pak nebud(o)u litovat.

Za svůj krátký život jsem kolidovala mezi třemi povoláními: novinář, chemický inženýr a lékař. Do výběru nezahrnuji školku, kdy můj záběr ještě obsahoval hasiče, policistu, popeláře, veterinářku, zpěvačku atp.
Pozn.: Jistě jste si všimli, že příliš často nepřechyluji. Mně se prostě přípona -ka nelíbí. Vždycky mi to evokuje slovo "kakat".

V devítce základní školy jsem byla přímo posedlá tvůrčím psaním, četla jsem knihy (ne, že bych je teď nečetla, ale prostě není chuť, ani čas), zajímala jsem se o média. Zkrátka, odporně jsem přilnula k humanitním vědám. To (naštěstí) změnil gympl (vivat). Ačkoli se mi podařilo do poloviny prvního ročníku zdárně odolávat, nakonec jsem podlehla biologii a chemii. Nakonec jsem si udělala kurz ZZA, nakonec to tak nějak vyplynulo, že i přihlášku na VŠCHT jsem si dávala jenom proto, abych pak nebyla za blbce, kterého nikam nevzali (tímto chci poděkovat VŠCHT, že přijímá na základě průměru).

Jistě vás zajímá, na jaké medicíny jsem se hlásila: tak předně na všeobecné (to byl lehký vtípek na začátek). Brno mě nelákalo, protože na mě působí víc jako vědecký ústav než přípravka na nemocnici. Nad první lékařskou jsem dost váhala, dostane se totiž každý, kdo se nabifluje "x na entou" otázek (alespoň mám o tom takový obrázek), ale pak jsem si řekla "Ne!", protože jsem nechtěla skončit mezi 250 studenty, kteří po prváku dostanou od děkanátu červenou. Třetí lékařská mě nezaujala svým koncipováním výuky. Někdo říká, že by se moduly měly zavést na všechny fakulty, někomu je to jedno a já jsem zastáncem pracných přestárlých předmětů. Periferie typu HK, Olomouc a Ostrava šly mimo mě od začátku.

A tak mi toho moc ve výběru nezůstalo: pouze LFP a 2.LF. Přičemž druhou druhou jsem zvolila na poslední chvíli a spíš z hecu.

Po zdařilé maturitě (Všechno za jedna, poplácejte mě po rameni.) jsem měla měsíc do přijímaček. A protože jednoho dne určitě získám doktorát za dizertační práci "Praktické využití prokrastinace v běžném životě", odkládala jsem přípravy tak dlouho, až jsem zjistila, že mi zbývají dva týdny. Šílenství vypuklo.
Nad modelovými otázkami z profilových předmětů jsem seděla od rána do večera. Občas jsem si zašla na záchod, najedla (dobře, přiznám to, v lednici jsem byla naložená docela často), otevřela okno nebo šla spát (jednou jsem dokonce šla ven). Fyziku jsem pochopila hned - ta je více méně jenom o počítání a o odvození nějakých super pouček z teorií (doteď si pamatuji maximálně 20% z toho, co jsem se snažila naučit). Chemie byla lehká jako pírko (nebo jako hliník). Biologii doteď nesnáším.
Pozn.: Pokud se budu učit na Anatomii takovým tempem a takovou intenzitou jako na přijímačky, tak mám zkoušku v kapse.
Bylo mi jasné, že na 2.lf prostě inteligenčně nemám, a i kdybych měla, že na ni stejně nechci (dost mě děsila vidina Prahy jako místa, kde bych měla strávit minimálně dalších šest let života). A tak jsem jela do Plzně na jistotu.
Dva dny před testy jsem zosnovala krizový plán v případě neúspěchu: Narychlo jsem se chtěla přihlásit ke zkouškám z angličtiny - úroveň minimálně B2, zaregistrovat se do agentury zprostředkovávající au-pair pobyty v UK, z ušetřených peněz koupit letenku, udělat jazykové zkoušky, dostat nabídku na hlídání dětí/seniorů/čehokoli blízko Londýna (v nějaké pěkné vísce), sbalit krosnu, rozloučit se s rodinou a na 12 měsíců odletět do pryč. Tím plánem jsem si byla natolik jistá, že jsem skutečně hledala nejbližší termíny jazykových zkoušek a dokonce jsem byla i v pokušení koupit si letenku.

Jenže nějak jsem do Anglie neodletěla. U přijímaček se zadařilo, vzali mě. Super radu, jak uspět, neznám - prostě mi to vyšlo. Prostě jsem tam jela s tím, že to dám, a dala jsem to.

A možná něco k nadpisu: Dost dlouho mi drazí rodičové bránili, dost dlouho mě přemlouvali, ať jdu na angličtinu (vy to možná nevíte, ale já jsem na angličtinu fakt machr), schválili by mi snad i jadernou fyziku. Ale byla jsem neústupná a dost tvrdohlavá. Občas to takhle funguje nejlíp.



Někdo má Tóru, Talmud, nebo rovnou celou Bibli. Někdo věří na Svatou Trojici. Já měla tuhle trilogii. A chci se jí zbavit, takže kdybyste měli zájem, prodávám.

2 komentáře :

Komentáře

  1. Ahoj,
    musím říct, že píšeš skvěle. Už jsem se dlouho u žádného medického článku tak nezasmála. :D
    Ať se daří :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Och, děkuji :) Jak ty články píšu, už mi vůbec vtipné nepřijdou, takže za takovou zpětnou vazbu jsem moc ráda .

      Vymazat

čtou mě