Bez Kofeinu

A najednou nebylo o čem.

11/05/2018

(Že se ze zimy stalo podezřele rychle teplé jaro, jsem odhadla podle náhlé potřeby antihistaminik a inhalátoru.)

Už je tady zas, a pro změnu nemá čtvercatý knír pod nosem, ani ulízlou patku vlasů přes čelo, nakonec snad ani tu vervu, s jakou likviduje své okolí. Letní zkouškové, největší událost od premiéry Avengers roku 2018, se nás chystá opět semlít.
A to by v podstatě bylo tak nějak všechno, co jsem původně chtěla sdělit do světa: Že nestíhám, že jsem na tom podobně, jako další třetina mediků, že bych potřebovala alespoň dvouměsíční časový bonus navíc.


Chirurgická propedeutika, Stomatologie a Farmakologie: Z deníčku malého poseroutky | LFP

4/3/2018

"Tak co, už máš hotovou anatomii?" Na medicíně neexistuje jiný předmět než klišé z Básníků, jehož úspěšné splnění činí ze studenta kandidáta na docenturu.

Po necelých čtyřech letech kompromisů, prosezeného času na nepohodlných kolejních židlí, váhovém kolísání plus a mínus pět kilogramů, po desítkách akcí, kdy jsem si říkala, že mi věnování mé dvacáté dekády života za čas v oboru od promoce do teoretického důchodu asi vážně stojí; po tom, co jsem před zkouškami pravidelně konvertovala jako agnostik alespoň k ateismu, případně začala vyznávat Sílu; po tom všem si říkám, že farmakologií to nekončí. Nekončí to ani neurologií, ani zkouškou z ára. Teoreticky to skončí státnicí z interny, ale i kdyby ne, neskončí to nikdy. Sorry, jako.

Vymyslet taktiku na zimní zkouškové čtvrtého ročníku, kdy skládáme sice "jen" tři zkoušky, z toho je ale jedna tuze výživná, druhá tuze na palici a ta třetí tuze nevyzpytatelná, bylo podobné náhodnému losování čísel v Sazka loterii (nebo Eurojackpotu). Měla jsem minimálně tu jistotu, že jsem dopředu nevěděla výsledek (A nepokoušejte se mě přesvědčit, že se dal vypočítat skrz pravděpodobnostní rovnici. Ani to nezkoušejte.).
Když jsem pak o službě v práci přemítala, zda by nebylo snazší naučit se nazpamět zlaté stránky a poštovní směrovací čísla Texasu, došla jsem k rozhodnutí, že farmakologie počká, a raději půjdu na předtermín z chíry.


Krátké pojednání o nepovinné praxi II: Praxe na záchranné službě

18/1/2018

Za zadním oknem je tma, v rytmu stroboskopu se mihne do skel modré světlo majáků. Hodiny ukazují půl jedné ráno (nebo večer, podle přístupu pozorovatele). Do klidu velkoměsta se ozývá siréna. Sedím připoutaná v zadní části záchranného vozu, dívám se na ubíhající silnici, šedo-bílý pruh uprostřed zorného pole.
V šeru kabiny zavřu oči, opřu se do sedačky. V hlavě mi zazní jediná věta: "Příště si vezmu kinedryl, jinak se jim tu pozvracím." Nechoďte na záchranku, pokud se vám v autech dělá špatně.

Na naší fakultě existuje volitelný předmět "Praxe na záchranné službě". Celková časová dotace činí 30 hodin, zápočet je udělován na Ústavu biofyziky a je ohodnocen 2 kredity.
V anotaci na sisu ani na wikiscriptech jsem se ale příliš detailů o předmětu nedozvěděla. Takže je píši teď jako dovětek z empiricky získaných poznatků (Pozn.: čili tento článek je primárně určen studentům LFP, což samozřejmě nevylučuje přítomnost dalších čtenářů.)


O upřímném předsevzetí

24/12/17

"Hlavně aby to nebyla rakovina," povzdechl si pacient, když jsme byli na odchodu z pokoje. Jeho žlučník mi při vyšetření břicha pohmatem dost silně odporoval, téměř to vypadalo, jako by mi chtěl skrz břišní stěnu vynadat, cože jsem se opovážila na něj sáhnout, podobně jako má imunita, která se rozhodla, že před vánoci je nejlepší čas na řešení kapénkové infekce horních cest dýchacích.

"Víte, ona to ale rakovina je,"prohlásil pak vyučující za zavřenými dveřmi pacientova pokoje. Přišel na mě, krom návalu kýchání a svědění v nose, i jeden z medicínských "to si ze mě snad děláš prd-" momentů (takových mívám dost, zejména ve spojitosti s interními obory). Nasálním hlasem jsem se po zvažující diskuzi s kolegyní zeptala, zda se tedy diagnosa pacientům říká včas, a zda se jim říká vůbec. Z té odpovědi jsem rozpačitá doteď.

Tak ty bys chtěl na medicínu.

9/11/2017

Demotivační článek pro všechny bývale-budoucí uchazeče. Krátké zamyšlení předtím, než si nasadíte růžové brýle, vyplníte přihlášku a zaplatíte poplatky.

Kdyby mi kdokoli řekl čtyři roky zpátky, že 9. listopadu léta páně 2017 prosedím den nad vypracovanými otázkami z farmakologie, v mezičase si střihnu přednášku z interny, dojdu nakoupit jídlo k večeři a odeslat balík do Ostravy, položila bych mu ruku na rameno a prohlásila: "No, to je sice hezké, že mi to tu říkáš, ale prosímtě, v pondělí máme odevzdat první verzi divadelní hry, a tebe bych potřebovala obsadit do role Střeleného Pírka." Říct mi něco podobného před týdnem, pokývala bych hlavou, a pak prohodila nějaký nejapný žertík. 

V posledních letech se z nějakého důvodu rozmohl trend podávat si přihlášky na lékařské fakulty jako první volbu. Že jsem byla jedním z následovníků tohoto fenoménu, nemohu popírat. Je to skutečně tak.
Nelze říci, že by převis uchazečů ubíral počty přijatých studentů jiným oborům. Technické školy stále povedou prim (Protože, a to píši zcela upřímně: Kdybych neflákala matematiku, a na konci gymnázia se měla rozhodovat, kam nakonec půjdu, těžce a důkladně bych zvažovala, zda by potravinářská chemie nebyla lepší volbou - studium je o rok kratší, odborné, vědecky orientované a v praxi alespoň v počátečních letech lépe ohodnocené.). Humanitně zaměření mi teď benevolentně odpustí, jelikož je v rámci zachování čistého ovzduší nebudu příliš zmiňovat. 


čtou mě